Jdi na obsah Jdi na menu
 


ovčácký psi

31. 1. 2007

Bearded kolie

Bearded kolie - Autor:Martin SmrčekPůvod: Britská příbuzná briarda, rovněž navazující na asijskou vývojovou větev ovčáků. I když na britsko - skotském pomezí byli chlupatí ovčáčtí psi chováni už ve středověku, ve 20. století téměř vymizeli. Z posledních zbytků byla moderní bearded kolie vytvořena až po druhé světové válce.  

 
 

Beauceron (Berger de Beauce)

Beauceron - Autor:Martin SmrčekPůvod: Beauceron tvoří jistý přechod mezi ovčáky a psy dogovitými. K jeho předchůdcům patřili jednak evropští ovčáčtí psi, jednak tzv. býkohryzové, používaní k lovu divočáků a jiné velké zvěře. Do dnešní podoby se formoval od devadesátých let minulého století.  

 
 

Belgický ovčák - Groenendael

Groenendael - Autor:Martin Smrček Původ: Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích: měli neosrstěnou čenichovou partii, vztyčené uši a byli střední velikosti. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.  

 
 

Belgický ovčák - Laekenois

Laekenois - Autor:Martin SmrčekPůvod: Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích: měli neosrstěnou čenichovou partií, vztyčené uši a byli střední velcí. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.  

 
 

Belgický ovčák - Malinois

Malinois - Autor:Martin Smrček Původ: Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích : měli neosrstěnou čenichovou partií, vztyčené uši a byli střední velikostí. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.  

 
 

Belgický ovčák - Tervueren

Tervueren - Autor:Martin Smrček Původ: Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích : měli neosrstěnou čenichovou partii, vztyčené uši a byli střední velikosti. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.  

 
 

Bobtail

Bobtail - Autor:Martin SmrčekPůvod: Osrstěná obličejová část svědčí o asijském původu. Ve velké Británii byli po celém těle chlupatí psi používáni coby ovčáci už ve středověku, ale nebylo možno mezi nimi rozlišit jednotlivá plemena. Jako takové se bobtail stabilizoval až v druhé polovině 19. století, jako počátek organizovaného chovu se uvádí rok 1870.  

 
 

Border kolie

Border kolie - Autor:Martin SmrčekPůvod: Na britsko - skotském pomezí (border = hranice), vznikla vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů s cílem získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Jako plemeno se začala utvářet zhruba před 150 lety, první registrované border kolie se narodily roku 1893. Britský Kennel Club plemeno uznal až v roce 1976, FCI až koncem osmdesátých let.  

 
 

Briard (Berger de Brie)

Briard - Autor:Martin SmrčekPůvod: Osrstěná čenichová partie briarda prozrazuje, že jeho předkové patřili k asijským ovčáckým psům. I když podle dochovaných vyobrazení se podobní psi ve Francii vyskytovali už ve 14. století, k vydělení dlouhosrstých ovčáckých psů coby samostatné skupiny došlo až na výstavě v Paříži v roce 1896, zároveň s jejich označením "Berger de Brie" , tedy "ovčák z kraje Brie".  

 
 

Československý vlčák

Československý vlčák - Autor:Martin SmrčekPůvod: Nově vytvořené plemeno, vzniklé křížením německého ovčáka a vlka. Silou, odolností, vytrvalostí a zčásti i vzhledem se mělo blížit vlkovi, aniž by mělo jeho typickou plachost a nedůvěřivost. I když bylo v roce 1989 FCI uznáno coby národní plemeno bývalého Československa, původní záměr se podařilo uskutečnit jen zčásti.  

 
 

Flanderský bouvier

Flanderský bouvier - Autor:Martin SmrčekPůvod: Flandry, tedy oblast, která v 16. a 17. století tvořila jeden celek, ale dnes spadá částečně pod Belgii, částečně pod Francii. V překladu znamená bouvier totéž co honácký pes. Na jeho formování se kromě původních evropských ovčáků podíleli i předchůdci pinčů, kníračů, špiců i psů dogovitých.  

 
 

Jihoruský ovčák

Jihoruský ovčák - Autor:Martin SmrčekPůvod: Asijský, zabydlel se v jižních oblastech Ruska a na Ukrajině, v Kazachstánu, na Krymu a na Kavkaze. Na jeho formování údajně měli podíl i pastevečtí psi ze Španělska, kteří sem byli dovezeni zároveň s novým ovčím plemenem merino. Ve své vlasti se dlouho rozvíjel v izolaci, a uchoval se tak v relativně přírodní formě. K uznání ze strany FCI došlo teprve nedávno.  

 
 

Kuvaszs

Kuvaszs - Autor:Martin SmrčekPůvod: Jeho předchůdci byli psi typu tibetské dogy, patřící nomádským pastevcům. Ti v době stěhování národů táhli z Asie do Evropy a část se jich někdy v 10. století zastavila na území dnešního Maďarska. Jiní táhli dál, takže velmi podobné bílé pastevecké psy nalezneme po celé Evropě. Moderní chov začíná až na počátku našeho století, kdy byl vydán první standard.  

 
 

Německý ovčák

Německý ovčák - Autor:Martin SmrčekPůvod: Poměrně mladé plemeno, ustáleno až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. V základních rysech se shoduje s ostatními evropskými ovčáky. Hlavní zásluhu na jeho vzniku má rytmistr Max von Stephanitz, kterému se za pomoci dalších chovatelů podařilo stvořit nejčastěji chované plemeno světa.  

 
 

Polský ovčák nížinný (PON)

PON - Autor:Martin SmrčekPůvod: Potomek asijských ovčáckých psů typu tibetského teriéra, kteří se do Evropy dostali v dobách stěhování národů s kočovnými kmeny z Asie. S mnohasethlavými stády ovcí pomáhali středně velcí chundelatí psi lidem po celý středověk, ale skutečné plemeno se z nich začalo formovat poměrně velmi pozdě, až ve dvacátých letech našeho století. Slibné začátky přerušila druhá světová válka, po níž se začínalo parkticky znovu. K oficiálnímu uznání plemen došlo až v roce 1963.  

 
 

Puli

Puli - Autor:Martin SmrčekPůvod: Předkové puliho se zřejmě dostali do východní Evropy v době stěhování národů s kočovnými asijskými pastevci. I když k přímé práci u ovcí byli jeho předkové využíváni po celý středověk, plánovitý chov začal až v roce 1910 zásluhou doktora Raitsise, který popsal a roztřídil všechna maďarská ovčácká plemena.  

 
 

Pumi

Pumi - Autor:Martin SmrčekPůvod: Je mladším příbuzným puliho, vznikl v 18. století křížením tohoto plemene s německým špicem a údajně také blíže neurčeným teriérem a briardem. Trochu paradoxně zůstalo toto mladší z obou příbuzných plemen do dnešních dnů zachováno v původnější formě a je také dosud pracovně používáno.  

 
 

Pyrenejský ovčák

Pyrenejský ovčák - Autor:Martin SmrčekPůvod: Navazuje na prastaré ovčácké psy asijského původu, kteří se s kočovnými pastevci dostali až na Pyrenejský poloostrov. Formoval se v oblasti mezi Lurdami a Gavarnií, kde se prý na selských dvorech vyskytuje dodnes. Ostatně i čistokrevní pyrenejští ovčáci jsou typově značně nejednotným a jen velmi málo prošlechtěným plemenem. Původnější varietou je typ s dlouhou srstí v obličeji.  

 
 

Skotský ovčák - kolie

Kolie - Autor:Martin SmrčekPůvod: Původní evropský ovčák. Pojmenování získal nejspíše po starém ovčím plemeni "colley", chovaném od 18. století ve Skotsku. K jejímu většímu rozšíření došlo až poté, co si ji oblíbila britská královna Viktorie. Je velmi pravděpodobné, že pro celkové zušlechtění typu došlo k přikřížení barzoje.  

 
 

Slovenský čuvač

Slovenský čuvač - Autor:Martin SmrčekPůvod: Všichni bílí karpatští pastevečtí psi (např. maďarský kuvasz, polský ovčák podhalaňský, maremmansko-abruzský pastevecký pes) spadali v minulosti do skupiny horských pasteveckých psů bez bližšího rozlišení. K vydělování jednotlivých plemen začalo docházet až od konce 19. století. O vznik slovenského čuvače se zasloužil především profesor Vysoké školy veterinární v Brně Antonín Hrůza, jehož snahy vyvrcholily mezinárodním uznáním plemene v roce 1965.  

 
 

Šeltie

Šeltie - Autor:Martin SmrčekPůvod: Přímo se nabízející domněnka, že šeltie je zmenšeninou kolie, kupodivu není správná. Vše nasvědčuje tomu, že šeltie je plemeno starší, původnější. Vznikla na Shetlandských ostrovech, kde jsou extrémní klimatické podmínky a nedostatek potravy, na základě potřeby co nejmenších a nejskromnějších psů, přesto však výkonných ovčáků. K jejím předkům pravděpodobně patřili severští špicové. Svět šeltii objevil až počátkem tohoto století, poté, co byla roku 1906 vystavena na proslulé Cruftově výstavě v Anglii.  

 
 

Šiperka

Šiperka - Autor:Martin SmrčekPůvod: Dodnes se odborníci nedokázali shodnout, zda šiperku zařadit mezi špice nebo mezi ovčáky. Klasifikace FCI se rozhodla pro její zařazení do skupiny I, tedy k ovčákům. Na území dnešní Belgie byli podobní psi chováni už ve středověku především drobnými řemeslníky, kteří pro své psy dokonce již v roce 1890 uspořádali výstavu - zřejmě první na světě. Až do 19. století byla velmi oblíbeným psem lodníků, však také slovo "šiperka" prý ve vlámštině znamená "malý lodník". První oficiální standard byl vydán roku 1888.  

 
 

Velškorgi (pembroke a cardigan)

Velškorgi pembroke - Autor:Martin SmrčekPůvod: Jedná se o velmi starého psa, pravděpodobně keltského původu. Doklady o existenci předchůdců corgiů v Británii máme už z 10. století. Přesto je oficiální kynologie objevila až velmi pozdě, na výstavě v roce 1925. Zájem veřejnosti o ně byl probuzen až ve třicátých letech, kdy si je pořídila anglická královská rodina (k oblíbencům britské královny patří dodnes).